Pravdoláskaři

U jedné citace z knihy Vlastimila Ježka "Střepiny chobotnice" jsem se zamyslel nad pojmem "pravdoláskaři". Kde se to slovo vzalo? Proč se používá?

Na schůzce u vlivného pražského podnikatele Romana Janouška prý řekl Janoušek Ježkovi: Uvědomujete si, že jste se jako stoupenec pravdoláskařů ocitl přímo v centru nepřátelského tábora?
 
Proč je to slovo tak oblíbené? Proč se místo toho neříká jednoduše třeba "havlovci"? Bylo by to kratší a snáze vyslovitelné. Proč je nutné se pokaždé tak okatě distancovat jmenovitě od pravdy a lásky? Je potřeba dávat na odiv svůj cynismus? A jak ti lidé označují sebe? Jako příznivce "lži a nenávisti"? Nebo třeba "prachaři"?
Tak vážněji. Důvodem zřejmě není distancování od Václava Havla jako jedné konkrétní "strany", ale od stylu "nepolitické politiky". Od praktik, kdy se různě drobně přiohýbají standardní, demokratická a transparentní pravidla hry (například architektonické soutěže), přičemž se protagonisté vědomě či podvědomě obhajují svým morálním přesvědčením a kreditem, založeným právě na hodnotách jako je pravda a láska. Zkrátka nějaké to morální elitářství.
 
Dobře, něco na tom určitě bude.
Co si o tom ale myslet, když to zazní z úst jakéhosi Romana Janouška, kterého jsem nikdy neviděl ani v televizi, natož na volebním lístku?
 
Lobismus morálního elitářství versus lobismus peněz? Ty jsi šprt, ale já mám prachatýho tatínka? Kdy se lidi, kteří rozhodují o věcech kolem nás, přestanou chovat jako malé děti?