Slov je málo

Na světě je málo slov. A proto si musíme jejich význam neustále vysvětlovat a někdy ani to nepomůže. A co je nejhorší, lidé na slovech někdy až nezdravě lpí, více než na jejich významech.

V diskusích jsem často svědkem toho, že osoba A se na něco zeptá, přičemž použije slovo S, a osoba B odpoví úplně na něco jiného, protože slovo S chápe jinak. Je to nejlepší cesta k prodlužování diskuse až do nekonečna.

Rád (možná až moc) se účastním diskusí o homosexualitě - bývá to něco jako hrátky s větrnými mlýny, ale člověk se občas dozví něco zajímavého o lidech, o sobě... a o slovech. Čím dál častěji se přistihuji při tom, že na některé otázky nejsem schopen odpovědět. Zeptá-li se mě někdo, jestli je homosexualita normální nebo jestli se homosexuální partnerství může vyrovnat heterosexuálnímu, připadá mi jako nejsprávnější reakce požádat tazatele, aby mi nejprve napsal svou definici slov "normální" a "vyrovnat". A to jsou jen ty nejkřiklavější případy. Až mám někdy strach, jestli si lidé jednou nepřestanou rozumět úplně. Každopádně podstatou hospodských (nebo internetových) diskusí je diskutovat až k umdlení, přestože (nebo právě díky tomu, že) si lidé neujasní pojmy, o kterých diskutují. Taková diskuse je zkrátka zábava, trénují se mluvidla a klávesnice se nezanese prachem.

Takové hezké slovo je láska. Zrovna mě jeden pán přesvědčoval, že mezi dvěma muži se nedá mluvit o lásce. Podobný názor rozvinuli někteří i do podoby souvislejších textů (Fromm, Aardweg, ...). Mě jen vrtá hlavou, jak může někdo budovat nějaké psychologické teorie na tak abstraktním pojmu, jako je láska, pod kterým si každý může představit něco jiného. A to podle toho, co sám ve svém životě prožil. Jen bůh (mému založení vyhovuje psát ho s malým b) ví, co to přesně ta láska je, protože jen bůh zná celý svět a všechny bytosti.

Rád občas reaguji citacemi ze svých oblíbených filmů. V jednom z nejvíce nedoceněných filmů, Matrix Revolutions, je scéna, kdy jeden počítačový program, v podobě muže, vysvětluje udivenému hlavnímu hrdinovi, že nade vše miluje jiný počítačový program, v podobě jeho malé holčičky. Láska je totiž pouze slovo. Označuje se jím - matematickým jazykem - určitá relace mezi nějakými dvěma entitami. Teprve ty entity samotné naplní to slovo konkrétním významem. Prožívá-li někdo lásku, nikdy to nemůže nikomu jinému dokázat. Můžeme mu to leda věřit.

Pro mě to byla dojemnější scéna, než Titanic se Zkrocenou horou dohromady.